Pardubická Ryengle očima zviřátka
09.12.2004
,
Medvěd Dvořák David
,
37437
Dlouho jsem se těšil do Pardubic. Nejen pro to, že je tam pěkně, mají krásné náměstí, bránu s výhledem do okolí a hrad, ale hlavně na festival. Nechci hodnotit celý festival Pardubická Ryengle, ale jen to, co se nás týká dětské části.
Vynechám-li nedělní Irský den, pak se budu soustředit jen na sobotní výkony dětských tanečníků. Mrzí mě, že nemohu porovnávat s OMČR. Na první pohled je vidět ohromný pokrok v technice a tanečním projevu. Je však slyšet i výrazný pokles kvality používané hudby. Pokud porovnám dětskou a dospělou taneční scénu, pak hudba je to, co je odlišuje nejvýrazněji. Dospěláci jsou při výběru hudby (řekněme) kreativnější. Jednoduše: nejsou líní vybírat a poslouchat. V průběhu dětské soutěže jsem měl vytrvalý pocit návštěvy diskotéky. Nechci být příliš adresný, ale jsou okamžiky, kdy už při zaznění skladby zcela jednoduše poznám, která skupina tancuje. Abych však byl konkrétní alespoň v rámci obecnosti. Už několik let slyším stále stejné skladby od Rednexu (vypadá to, že vydali pouze první desku a na ní byly tři skladby). Chudák Heidi Janků, její Cowboy pořád spí (sakra, to přece bylo před rokem a půl na Westerňáčku, to si nemůžete už konečně vymyslet něco jiného?) Michala Davida jsem už v porotě na Stodole navrhl na diskvalifikaci. Myslím, že ho kromě Standy ze „Strakovky“ ani nikdo jiný nebere vážně. Jako recese – no asi ani tak ne. Kdosi poznamenal směrem ke mně něco v tom smyslu, že pokud pionýři obdrželi letos ocenění v podobě opakování svého běsnění, kolik takových můžeme čekat příští rok? Pak už asi jen sraz příznivců třešní... Osobně vytýkám porotě a organizátorům tento krok podobně jako ten našeptávač! A to nemám nic proti zmíněné-nezmíněné skvělé taneční skupině!
Chci zůstat právě u problému hudby. Můj názor a přesvědčení je, že za uniformitu nahrávek a jejich odklon od country hudby mohou jedině vedoucí a choreografové. Osobně to vyčítám i těm tanečním skupinám, které tento trend zavedly, ale také nám porotcům a vedení CCCDCA, že jsme nebyli schopni se tomuto trendu bránit. Pokud se podívám do regálu s country hudbou v music shopu, pak rozhodně nevidím dvě tři cédéčka. Country hudby je nepřeberné množství druhů a stylů. Je tu tradiční či moderní country (a kdo ji používá?!) je tu cajun music, bluegrass v jeho různých podobách; v našich končinách pak známé rozdělení folk-country-trampská hudba. Slyšeli jste třeba anglickou desku Poutníků ještě s Křesťanem? Poslouchali jste někdy „staré“ Fešáky nebo Greenhorny? Vlastníte desky, které jsou vydány ještě péčí Supraphonu? Máte něco, co bylo vydáno v poslední době? Třeba je to víc než Shania Twain... Nikdo mi ale netvrďte, že „pořádná“ hudba nejde najít. To je pouze vaše neschopnost nebo lenost vybrat něco z toho množství stylů country!
To je můj největší pocit z dětské části soutěže na Pardubické Ryengli 2004. V Pardubicích to bylo ještě markantnější díky přímému srovnání s dospělou scénou.
|