Jaká byla Ryengle ?
04.12.2002
,
Pumpr Jan
,
31445
Stejně jako v minulých letech jsem se i letos zúčastnil soutěže Pardubická Ryengle jako jeden z porotců. Po skončení sobotního soutěžního maratónu jsme seděli s několika dalšími porotci a organizátory a navzájem si sdělovali dojmy. Některé z těch mých jsem si dovolil napsat "na papír".
A protože se chci zmínit především o věcech o kterých si myslím, že je třeba je změnit, budu trochu více negativistický. Promiňte mi to tedy.
Předně jsem byl opět zaskočen množstvím přihlášených choreografií. Přestože souborů bylo letos asi o něco méně, na počtu choreografií se to nijak výrazně neprojevilo. To svědčí o neutuchajícím zájmu tvořit a vystupovat. To je dobré.
Když se podívám zpět na vystoupení souborů, tak musím celkově konstatovat asi tolik, že úroveň souborů se nijak výrazně nezměnila. Každý má to svojí laťku, které se více či méně drží. Jedinou výraznou výjimkou je taneční sobor Country Live z Mladé Boleslavi, kde je o proti loňskému vystoupení vidět změnu od základu a to i s viditelnými výsledky. A vězte, že to je především zásluhou vedení souboru.
Pokud se dá brát soutěž PR jako vzorek naší country taneční populace, tak je evidentní nikoli posun kvalitativní, ale stylový. Ačkoli se jednalo o country taneční soutěž, z reproduktorů se ozývala především moderní disko hudba. Diskutoval jsem tento jev s několika lidmi a všichni mi udávali argument, že tančit na takovou hudbu děti baví. (Dospělé soubory mi nyní prominou, ale ostatně pro některé to platí také). Ano, věřím tomu, že je těžké přimět dnešní moderní děti po návratu z diskotéky aby tančili na Old time hudbu. Ale to přeci nikdo nechce. Mezi tradiční country a diskem je neuvěřitelná paleta hudby, kterou lze použít a přesto se udržet alespoň trochu v žánru.
Vězte, že Maxim Turbulens (pardon, ale ani nevím, jak se to správně píše) mají sice country texty a možná pár fotek na koních, ale to je asi tak vše. "Ale děti to baví!" Ano, vím, ale proč dělat vše stejné. Nechte dětem jednu takovou choreografii a jděte dál. Nač dělat dvě, tři, deset choreografií v podstatě na stejnou hudbu, odlišenou pouze jiným textem. Musím napsat, že od vedoucích souborů je to "nevýchovné". Malé děti si také raději prohlíží obrázky než aby se učili číst. Nechte dětem co je baví, ale učte je víc. Hudební nauku - alespoň to, jak napočítat jednotlivé takty, naučit je hledat přízvučné a nepřízvučné doby atd. Pak budou mít děti šanci to pochopit a nechodit mimo hudbu, lépe se orientovat v choreografii atd. Budou schopni vnímat, že hudba není jen zvuk, který se line z reproduktoru bez jediného náznaku dynamiky. Vzpomeňte na Country live - krásný valčík. I když měl technické nedostatky a i když děvčata určitě ráda chodí na diskotéky, zazářil svou jednoduchostí a něžností. Když už je zmínka o choreografické práci, tak sem bezesporu patří i výběr nahrávky se zřetelem na tempo. Nebylo zvláštností, že si soubory vybraly hudbu, kterou sami nebyly schopny utancovat.
U soutěžících souborů, a opět bez rozdílu věku, mě zarazil další společný moment. A tím je tančení "country" choreografií jakýmsi ošizeným dvouposkočným krokem. Nevím kdo s tím přišel v této zemi jako první, ale faktem je, že to dnes používá většina souborů. A to je právě kámen úrazu. Není špatné to jako zpestření občas do choreografie vložit, ale odskákat celou choreografii v délce 3 minut, no nevím. Někdo řekne má to švih, někdo je to uhopsané. Já si myslím, že to svědčí o jakési choreografické nenápaditosti.
Letos poprvé se objevila kategorie show. Je až zarážející s čím je možné vystoupit na soutěži. Chápu, když se vystoupení nepovede. Ale zde jsem viděl problém už ve vlastních choreografiích. Navíc bylo evidentní, jak jsou soubory nepřipraveny. Není možné jít na soutěž s číslem, které je dva týdny staré. Zářným příkladem preciznosti je skupina La Quadrilla z Brna. Na soutěž vyjeli sice s novinkou, ale byla perfektně nazkoušená. Tanečníci přesně věděli kam mají jít a mohli se soustředit jen a jen na svůj výkon. V kategorii show se takové číslo bohužel neobjevilo.
Všeobecně mě překvapil nezájem vedoucích soborů o diskusi s porotci. Zřejmě byli všichni s hodnocením spokojeni. O svých nedostatcích vědí a buď si je opečovávají, nebo je do příštího roku sami odstraní. Na Ryengli není čas na uskutečnění organizovaného kulatého stolu. Ale všichni porotci se pohybovali mezi účinkujícími a jen opravdu zanedbatelná část vedoucích souborů si přišla poslechnout názor poroty. Jak všichni dobře vědí, porota je v podstatě každý rok stejná. Nerozumím tedy, že přestože asi chtějí soubory příští rok uspět, nezajímají se o to, co si o nich porota myslí.
No, dosti kritizování. Já jsem moc rád, že tato soutěž existuje. Jde o naprosto profesionálně připravenou akci, kde je možné se potkávat s milými lidmi. Organizační stránka věci se mi zdála bez chyby. Je mi moc milé, že se mohu alespoň malým přispěním podílet na chodu této skvělé akce.
Všem přeji hodně radosti z tancování.
Jan Pumpr
|