Zápisky z cest
30.04.2001
,
Švestka Štefan
,
21457
Zápisky z cest
Až z daleké Ameriky jsme dostali následující email, který vlastně nahrazuje Zápisník z cest. Přestože se nám nepodařilo dostat část první o které se autor - Bob Pumpr zmiňuje v úvodu, tak vyprávění neztrácí na přitažlivosti a rádi se s Vámi podělíme o nevšední zážitky z Bobových "spanilých jízd" po Americe.
Ahoj vsichni Ryenglaci.
Posilam povidani o mem cestovani, co si tady po vecerech pri svicce ryju do hlinene tabulky.
Tu prvni cast jste mozna jiz dostali, nevim.
Druha cast chybi - nemohu to tady z diskety otevrit.
Treti vam posilam prave nyni.
Ahoj a tesim se na vas, Bob.
Priletel jsem do Texasu do Houstonu.
Prvni prekvapeni cekalo hned za dvermi letiste.
A to bylo vedro. Texas je uplne na jihu USA a teploty nyni - v dubnu se pohybuji okolo 25 az 28 stupnu. Huston je take velmi blizko oceanu a tak je ve vzduchu hodne vlhkosti.
Pocasi je vetsinou hezke. Zatim tady poradne neprselo. Ihned po priletu jsem s prateli navstivil cesky festival. Moji pratele se velice zajimaji o ceskou kulturu a maji dobre styky s ceskou komunitou, ktera je tady v Texasu opravdu velika.
Bohuzel, predstava texasanu o tom co je a neni ceske je od reality velice vzdalena. Jejich "tradicni" kroje maji s nasimi jen pramalo spolecneho.
Take muzika je pouze o dechovce a to jen v polkovem a nebo valcikovem rytmu. Zajimave je, ze je tady k sehnani plzenske pivo. Po navsteve festivalu, jsme dojeli domu. Dum ve kterem pratele bydli je opravdu nadherny. Nepatri mezi zamozne lidi, ale dum maji opravdu pekny.
Dostal jsem svuj vlastni pokoj s koupelnou. Maji velikansky obyvaci pokoj a v hale stoji vedle piana take cimbal. Donna - pani domu, se na nej uci hrat.Behem tydne me vozi po celem okoli. Prvni den jsme byli na pobrezi Mexickeho zalivu. Bylo trochu pod mrakem, takze to ke koupani moc nelakalo. Zato navsteva tropickeho pralesa stala za to. Jsou to tri velike pyramidy, ve kterych je umisteno velike aquarium, tropicky prales a zajimavosti z vesmiru. Vsechno to bylo super. Dalsi den jsme byli v NASA Space Center. Je to neuveritelne velika oblast, kde probihaji pripravy pristroju, vycvik kosmonautu atd. Take je tady ridici stredisko, odkud vsechny lety kontroluji. Za poplatek je mozne to vsechno absolvovat a videt. Stoji to za to. Velkym zazitkem bylo 3D kino. Je to promitano na obrovske platno. Kazdy ma specialni bryle a obraz je potom trojrozmerny. Dalsi den, coz byla myslim streda jsme odjeli na objizdku okoli. Na vecer jsme dojeli az do San Antonio - mesta nedaleko mexickych hranic. Mesto to je to velice hezke a prizpusobene cestovnimu ruchu. Asi nejslavnejsim mistem je tady pevnost Alamo(n?), kde nekolik malo texasanu svedlo bitvu s mexickou armadou. Vsichni zde zahynuli, a Texas je ma neco jako mucedniky v boji za svobodu.
Vecer jsme vyrazili na lekci mexickych tancu. Nebylo moc jednoduche to vypatrat, ale nakonec se to podarilo. Skupina, ktera zkousela, byli zacatecnici, ale po lekci jsem se dal do reci s lektorem. Na moje prani mi ukazal nejake nove veci. Pomohl mi opravit stare a slibil, ze mi posle hudbu, kterou potrebuji. Vecer to byl velice uzitecny. Po ceste do hotelu jsme se jeste zastavili na neco k piti v mexicke restauraci a poslouchali mexickou kapelu. Druhy den jsme dojeli do mesta Praha. Je to spise vesnice, kterou zalozili cesti imigranti. Bylo vesele, kdyz se me mistni lide ptali odkud jsem a rikal ze z Prahy.
Objizdka Texasu zkoncila az patek. Takze jsem se jenom zabalil a hura na nadrazi. Neverili byste, jak male nadrazi muze mit nekolika milionove mesto. No a pak jsem se kodrcal pres cely Texas, Arizonu, Nove Mexico az do Californie. Chvilku jsem se zdrzel v Los Angeles a potom jiz rovnou do San Jose, kde jeste porat pobyvam. Mam tady hodne pratel, takze je stale co delat. Californie je prekrasna. Je tady hodne kopcu i hor, krasne pastviny s konema a ostatnim dobytkem, domy s kvetoucima zahradama a bezva lidi.
Jeden den jsem pobyl na pobrezi oceanu. Je to oblast okolo masta Santa Cruz. Nadherne misto. Utesy bez lidi, modry ocean s obrovskyma vlnama a nad hlavou modre nebe. Cele dopoledne jsem vysedaval po utesech a kochal se vyhledem. Potom jsem musel ujit nekolik mil zpet do mesta, odkud me predtim vyvezla kamaradka autem.
Primo Santa Cruz je nadherne letovisko jako z filmu. Piskove plaze, palmy, krasny holky v plavkach - (bohuzel jich moc nebylo, foukal studeny vitr), a samozrejme surfari. Porad bylo na co koukat. A protoze foukal ten studeny vitr ani jsem necitil, ze se pripaluju. Vecer jsem mel oblicej a krk jako rak.
Po vecerech chodim na tanecni zkousky. Vsechno to je okolo swingu, vintage atd. Vcera jsem odfrcel vlakem do San Francisca. Kamaradi co tady mam vsichni pracuji, takze jsem jel sam. Dostal jsem ale prirucku jak takove mesto pouzit. Bylo to super. Rano trochu prselo a bylo asi 8 stupnu nad nulou, ale kolem poledne se to probralo a nakonec jsem semusel mazat, aby mi moje opalena mista nezacala "horet". Mesto je to nadherne. Samozrejme vsude spousta lidi - a to neni sezona. Asi nejcharakteristictejsi jsou na San Franciscu kopce. Vsude je to nahoru, dolu. Probehal jsem cele centrum sem a tam. Bylo to dost narocne. Take jsem se svezl mistni Cable Car - coz jsou mistni svetozname tramvaje. Clovek stoji na stupatku a kouka po okoli. Asi jako v Praze v 30 letech.
Vecer byla mala party s prately. Dnes vecer jdu opet na tanecni zkousku. Zitra jedu do jednoho z mistnich narodnich parku a vecer je na Stanford universite tanecni vecirek, kde bych mel take vystupovat s cloggingem. V sobotu rano odjizdim pres Utah, Arizonu do Colorada.
Tady chybi cast textu, co jsem psal v Coloradu. Je to zbytek pobytu v Californii a zacatek Colorada. Mam to na diskete, ale nemohu to otevrit. To vite, co pocitac, to jiny textovy program.
Takze ten kousek dodam pozdeji.
Zrovna jsem v Montane.
Nevim kde na svoje povidani navazat, protoze nevim, kde jsem zkoncil. Asi uterkem v Coloradu. Udelali jsme vylet do Mesa Verde, coz je narodni park, kde jsou pozustatky indianskych obydli z doby nekolika tisic let pred nasim letopoctem. Tyto ruiny jsou naprosto fantasticke a na jeste fantatictejsich mistech. Vsechno je prevazne kamenita poust s obrovskymi kanony. A pod previsama jsou indianska obydli. Skoro jako Tlupiste. Je to obrovske a nadherne. Dalsi den vyrazim s Billem opet do pouste. Tenkrat ne do narodniho parku, ale do opravdove divociny. Je to super. Nikde ani pamatky po lidech. Pouze opet stare indianske zriceniny. Prochazime nekolik kanonu. Odpledne se obracime na zpatecni cestu. Cesta neni zrovna jednoducha. Mame s sebou tri psy a na to jsme malem doplatili. Jeden je jiz dost stary a nakonci jiz nemuze. Jdeme tedy hodne pomalu. Ale zacina se stmivat a to je zle. Po tme se jit neda, protoze cesta je temer neznatelna ve dne, natoz v noci. Hrozi ze bychom se mohli zritit do nektereho z kanonu. Nemame dost vody ani vybaveni na prespani, nemame baterku a co me trochu vydesilo, lovi tady divoke pumy. Takze bereme nohy na ramena slapeme co to da. Poslednich par mil musim vzit toho stareho chuderu psa do batohu. Je to dost vachrlate, ale nemame jinou moznost. Posledni usek cesty skoro bezime, prestoze je jiz temer tma. K autu dochazime jiz za tmy notne unaveni. Ten pes mel pres dvacet kilo, takze se trochu pronesl.
Nakonec vse dobre dopadlo, ale bylo to jako z dobrodruzne knizky pro male deti. Ve ctvrtek je naplanovana cesta na koni do indianske rezervace. Je to draha zalezitost, protoze rezervace je normalne nepristupna a proto si musime zaplatit povoleni. Vyrizuje nam to majitel koni, ktery je take nasim pruvodcem. Je to vyjizdka na sest hodin a je to super. Kameru jsem s sebou nebral, protoze to mi pripadalo na cowboye prilis, ale fotak jsem vzal, tak uvidite -snad-dobre fotky jak projizdime kanony a brodime reky a nachazime strare indianske ruiny. Druhy den jsem vyrazil historickym vlakem (jizdenka stala asi 1500,-Kc) do uzasneho kanonu v okoli Duranga. Je to stara zlatokopecka trat z minuleho stoleti mezi Durangem a Silwertownem. Kanon je jinak velice tezko pristupny. Dole tece reka -a vubec je to uzasne. Penez jsem nelitoval.To bylo nektery patek. V sobotu jsme zabalili veci hura do Utahu a Arizony. Projeli jsme nekolik narodnich parku. Opet uzasne kanony, skalni mosty-jako Pravcicka brana, ale vetsi. Domu jsme dojeli v nedeli vecer.
V pondeli rano balim a jedu si vyzvednout auto. Je to bezva kara. Mirim nejprve na vychod do narodniho parku Sand Dunes. Je to misto v Coloradu kde se za nekolik tisic let nahromadilo neuveritelne mnozstvi pisku. Tyto tuny pisku se tady zastavily o hory a vytvorily obrovske duny. Je to naprosto stejne jako na Sahare. Cesta mi trva asi tri hodiny. Platim vstupne do parku a lezu po jedne dune za druhou. Nekdy to jde docela dobre a jindy clovek hrozne bori. Nakonec jsem se rozhodl vylezt na tu nejvyssi dunu. Podarilo se a tak snad budou dalsi dobre fotky. Jeste pred setmenim tocim auto na sever mirim do Rocky Mountains. Cesta vede temer porad horama. Po setmeni zastavuji v malem, kdysi zlatokopeckem mestecku. Prestoze je to male mesto, po pul hodine hledani stoji nejlevnejsi ubytivani 30 $. Rano ujizdim zase na sever a zachvilku jsem v uzasnych Rocku Mountanins. Opet platim vstupne do parku a vyrazim na horsky vystup. Je tady hodne snehu a bez sneznic je cesta temer nemozna. Na radu jednoho Rangera se vydavam na starou cestu, ktera neni moc pouzivana, ale neni tady tolik snehu. Vede do horskeho sedla. Take musim pripomenout, ze nadmorska vyska techto i predchozich hor je od 3500 m n.m. vyse. Ze zacatku mi preje i uzasne pocasi. Prochazim okolo vodopadu a mirim porad nahoru. Na ceste je obcas dost snehu a tak je dobre videt, ze tady dlouho nikdo nesel. Jedine stopy ktere je na ceste videt jsou od vlka. Asi po dvou hodinach vystupu jsem se vyhrabal asi do 3/4 tohoto sedla. Je tady veliky skalni previs. Je z nej nadherny vyhled do udoli na zamrzle jezero podemnou. Davam si tady obed, delam fotky a zase mazu dolu. Pocasi zacina kazit a hodne se ochladilo. Nebezpecim jsou hlavne rampouchy, ktere padaji svevolne ze skal primo na cestu. Po navratu k autu, me vice boli za krkem od vecneho koukani po rampouchach, nez nohy. Medvedy jsem zadne nepotkal. Jeste vecer jedu dal na sever. Dalsi zastavka je az Wyoming - narodni park Great Tetons. Tam dorazim ve stredu dopoledne. Odtud volam na Barcu blahoprani k 200 country balu. Jeste tentyz den se hrabu opet do kopce. Pisu do kopce, protoze vlastni hory jsou bez sneznic nepristupne. Takze jsem si vybral poradne kopce v okoli a splham. Asi po pul hodine jsem jiz zcela mimo civilizaci. To mi pripomene veliky los, ktery na me civi, jako by me videl poprve. Chvilku na nej civim taky a citim rozpaky. Je asi 30 m daleko a je to poradny kus. Na chvilku se mi vybavi zaber z Ameriky, kdy los udupal k smrti lovce drive nez stacil vystrelit. Po nekolika minutach spolecne meditace si jdeme kazdy po svem. Stale mirim nahoru. Chci se vidrapat na vrchol a odtamtud pozorovat zapad slunce nad Great Tetons. Cestou natacim na kaneru jeste cele stado losu. Konecne jsem nahore. odmenou je mi bajecny vyhled do vsech 3,75 svetovych stran. SLunce zapada pomalu a tak se couram po okoli. Lezi tam jeden losi paroh. Takze je ihned v mem batohu. Jsem zvedav, jak to projde letistni kontrolou. Zapad slunce je opravdu skvely. Protoze je ale jiz 20:00 a nechci si zopakovat vecerni honicku z Colorada, beru nohy na ramena a padim dolu. Cestou me ponekud pribrzdi obrovsky jelen, ktery mi stoji primo v ceste a nechce se hnout. Vzpomenu si na stare - dobre moudrejsi ustoupi a mizim po okraji paseky pryc. A co byste rekli. Jeste nez se dostanu na silnici, tak potkam toho sameho losa - alespon tak vypada, jako dopoledne. Mam pocit, ze chce mit jistotu, ze jsem pryc. Pozde v noci potom dojizdim do westernoveho mestecka Jacksonu. Protoze je to hodne turisticky oblibene misto, nejlevnejsi postel tady stoji 45$, ale je to zato docela pekne. Brzy rano balim a frcim do Yelowstonu. Neni to daleko, ale protoze je kvuli snehu uravrena prima cesta z jihu, musim to objet pres Idaho. Cesta je to pekna a po obede jsem v Yelowstonu. Poplatek stoji 20 $ coz je hodne, ale po par kilometrech jizdy toho jiz nelituji. Primo u silnice a pozdeji i na silnici se prochazeji bizoni. Vypadaji dost hrozive,hlavne z blizka. Samozrejme je tady take hodne losu. Protoze namam moc casu, parkem jenom projizdim. Na noc chci byt jiz v Montane, abych usetril za hotel. Cestou jeste natacim par hezkych zaberu a hlavne horke prameny, ktere tady bublaji a vytvari uzasne utvary. Bohuzel hrozne smrdi.Vecer prijizdim do Bozemanu v Montane. Volam hostitelum, ze jsem jiz ve meste. Dorazim k me pritelkyni, ktera zrovna chysta zkousku s kapelou. Tady sice bydlet nebudu ale zdrzim se na par hodin do konce zkousky. Abych nesedel jen tak na sucho, dostavam do ruky mandolinu vyrobenou v Praze. Je tady povazovana za mistrovsky kousek. Hrajeme az do 23:00. Potom me Hallie veze k jejimu znamemu, kde budu bydlet. Ron - hostitel jiz davno spi. nechava mi na stole vzkaz. Kde a jak co mam. Dostavam svuj pokoj i s vlastni koupelnou. druhy den rano beru zase auto a jedu zpet do Yelowstonu. Je to necele dve hodiny jizdy, takze to neni tak zle. Projizdim parkem, natacim uzasne vodopady na Yelowstone river. Pri vjezdu do parku me ranger upozornuje, ze se tady vyskytuji medvedi a to i Grizli.Takze mam porad oci na stopkach. Vodopady nejsou daleko od silnice je tam protazena cesta. to neni problem, ale chtel jsem si prohlednou kanon reky i z druhe strany. Podle mapy tam vede nejaka cesta. Vsude je dost snehu a cesty jsou uzavrene - protoze jsou k nenalezeni. Presto chazim ze silnice a mizim v lese. je to horsi nez jsem cekal. Ze zacatku to jde, rpotoze jsem si vybral misto, kde je mene snehu. Ale o par desitek metru dal je to jiz boj. Normalni je snih po kolena, ale asi kazdy dvacatu krok se proborim temer po ... rozkrok do snehu. Je to dost vysilujici. Asi po 20 minutach to vzdavam a oblukem se vracim zpatky na silnici. A to jeste netusim co cestou potkam. Jak jsem jiz napsal, rekli mi ze jsou tady medvedi, takze jsem mel oci na stopkach. A najednou - krve by se ve me nedorezal , na strome predemou je medved. Nastesti jen maly. Je to medvedi mlade, ktere se me boji vice nez ja jeho. Protoze jsem jiz kousek od silnice kde je stanice rangeru, tak se moc nebojim. Ale potkat ho uprostred lesa, prchal bych, protoze jiste nekde na blizku musi byt mama. Rangeri mi rekli, ze o nem vedi, a ze je to mlade bez rodicu. Cestou domu jsem jeste potkal na silnici vlka. Jak me zmercil, zdrhnul do lesa. Ale to jsem byl jiz v aute, takze jsem byl v pohode. Na konec jsem si dodal odvahy a z detailu jsem si vyfotil bizony. V sobotu rano jsem musel vratit auto - a bohuzel taky zaplatit. Odpoledne jsem s prateli vyrazili na prochazku (tri hodinovou) po okolnich kopcich. Vecer jsme byli na jazzovem koncerte. Bylo to super. V nedeli - dneska jsem si pujcil auto od meho pana domaciho a vyjel jsem zase na vylet do hor. Dostal jsem doporuceni na vodopad. Cesta byla opet dost snehova, ale dalo se to zvladnout. Prestoze jsem nemel mapu, vodopad jsem nasel. Bylo to dost vysoko a opet se mi tam zkazilo pocasi. Zacalo hrozne foukat a dost se ochladilo. Takze jsem to po obede otocil a hura dolu. Popojel jsem kousek niz a jeste jednou vyrazil do kopcu. To uz bylo jenom asi na 3 hodiny. No a ted sedim tady u pocitace a pisu az se mi od prstu kouri. Asi ve ctvrtek rano budu prejizdet autobusem do Minnesoty. Je to asi 20 hodin jizdy. Jiz se tam tesim.
|