Příspěvek od Lenky Nejedlé, Virginia Brno
18.01.2001
,
Nejedlá Lenka
,
18495
jak vidí Irský den v Brně Lenka Nejedlá?
Tento příspěvek se nejdříve měl objevit na diskuzi, ale velikost článku bohužel tento krok znemožnila. Přesto by byla škoda ochudit Vás o tento názor a proto ho zařazuji jako aktuální zprávu. Štefan
Dlouho jsem rozmýšlela, jak mám reagovat na Irský den konaný na PR2000. Měla jsem totiž možnost pozorovat jej z různých úhlů pohledu a to jako divák, soutěžící, ale také v roli anděla strážného dětské taneční skupiny. Tyto odlišné náhledy vedly k rozličným zážitkům a dojmům, a proto jsem si je nejprve chtěla nechat projít hlavou. Nyní jsem se ale rozhodla reagovat na dopis V. Bernarda.
Jsem (dá-li se to tak bez hanlivého zabarvení nazvat a široký okruh mých známých mi to potvrdí) taneční maniak. (Zní to jako přiznání u psychologa J) Jak se to projevuje? Také se Vám stává, že při čekání na tramvaj, na zkoušku, před hospodou nebo kdekoli jinde najednou začnete poklepávat rytmicky chodidly o chodník a vydupávat dosud neznámé rytmy? Ne? A co se takhle při zaslechnutí příjemné melodie začít vlnit do jejího rytmu? Ne? Tak snad protančit celý den a s puchýři po celé ploše Vašich nožek protančit ještě celou noc? Jednoduše nechat vstoupit tanec do CELÉHO Vašeho života. Asi takhle nějak by zněla má definice tanečního maniaka. Ale to jsem trochu odbočila.
Abych trochu navázala na tanečního maniaka. Měla jsem obrovskou radost, že se na Irském dnu objevilo kromě tanečních skupin i skupina hudební. Jaká škoda, že i tak krátká chvíle, kdy tóny jejich nástrojů naplnily KD Ideon, nebyla využita (u většiny návštěvníků) k tanci. Nejspíš to bylo tím, že se nenašel nikdo, kdo by případné odvážlivce k tanci vyzval. Ostatně propásli výjimečnou příležitost vyzkoušet si dopoledne nabyté dovednosti. Možná by nebylo od věci vyzkoušet příště při podobné příležitosti třeba Set dance. Uznejte, že pro taneční maniaky to byla muka a jen ti průbojnější zkoušeli jakési variace u vchodových dveří.
Ale pokročme dále. Irský den jako vedlejší produkt countryového klání? A proč ne? Jak jinak dát možnost ukázat se tanečním skupinám, které se věnují přednostně jiným tanečním stylům než je irsko? Pokud k výrazu vedlejší produkt vedla pravidla, která byla stejná jak pro soutěž v country tancích, tak se nad tím velice podivuji. Nevidím totiž zatím podstatný důvod, proč rozlišovat tato pravidla (ostatně pravidla se alespoň neměnila ze dne na den.)
Další věc, na kterou V. Bernard naráží je oblíbenost, dalo by se říci, až závislost některých tanečních skupin na skladbách Ronana Hardimana. Plně souhlasím s vyjádřením Vládi i Štefana k tomuto bodu a snad jen dodám toto Těm zasvěceným, kteří měli možnost vidět některou ze show (Riverdance, Lord of the Dance, Feet of Flames) alespoň jednou, tančí při zaslechnutí melodie z těchto show před očima skvělí tanečníci ze sboru Michaela Flatleyho. Proto si myslím, že taneční skupiny využívající tuto hudbu při svých předtančeních, mají velice těžkou pozici. A spíše jim volba takovéto, ač perfektní muziky spíše uškodí, než pomůže.
Co se poroty týče, mohu ji posoudit pouze jako divák. Ale i z tohoto postavení mi připadly některé spojitosti více než podivné. Ale nezbývalo než věřit v profesionalitu porotců. Pravdou je, že odborníků na irsko u nás je velice málo a buďme tedy shovívaví. Co dodat závěrem? Snad jen, že doufám, že bude více takovýchto dnů, že se najde více příznivců pro tento taneční a hudební styl. A především že se najde více lidí, kteří budou propagovat jiné irsko než to, které známe z videokazet Michaela Flatleyho nebo Colina Dunna.
S pozdravem Lenka Nejedlá, Brno
|