Když se o prázdninách objevily první reklamy na Gaelforce Dance, doufala jsem, že se bude na co dívat a koupila lístky. Plná očekávání jsem vyrazila do Kongresového centra. Kulisy, které diváci mohli vidět už před začátkem představení, se mi líbily, to se bohužel nedalo říct o zbytku show.
Většina choreografií neseděla k hudbě a to nemluvím o tanečnících. Jejich výkony v jednotlivých tancích nebyly stejné a dotažené, tím pádem choreografie působily spíš rozdrobeně a necelistvě. Show nad vodou drželi prakticky 4 sólisté, kteří do Prahy přijeli. Po taneční stránce se kladně dá ohodnotit až posledních 10 - 15 minut (závěr, sóla, přídavek), kdy se tanečníci jakoby probudili a začali podávat solidní výkony, jak se na profesionály patří.
Na druhou stranu musím vyzdvihnout výkon Petera Corryho (hned bych si koupila jeho album), který byl naprosto úchvatný. Když na jeho zpěv tanečníci zatančili, úžasem jsem otevřela pusu, a když zazpíval Fields of Gold, vyhrkly mi slzy do očí. Tím, co na pódiu předvedl pan Corry, jsem byla naprosto unešená.
Bohužel ani to nepřevážilo všechny zápory, které jsem v show našla a musím říct, že představení se mí nelíbilo. Samozřejmě by se našla i čísla, která se mi líbila a roztleskala sál, ale ty bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Ferrari irského tance, ohromující kostýmy, strhující show, dvacetiminutové ovace stojícího publika... Myslím, že bez těchto sloganů by si mnoho lidí drahé vstupenky ani nekoupilo.
(Tento článek vyjadřuje pouze můj názor a pocity, které jsem po shlédnutí Gaelforce Dance měla. Nemusí se shodovat s názory ostatních diváků, kteří show v Praze viděli.)