CESTA DO IRSKA
03.10.2008
,
Krzyžánek Vojtěch
,
13503
Dobrodružná cesta za zdokonalením anglického jazyka, poznáním irské kultury, poznáním sebe sama. Skupina sedmi odvážných a otrlých cestovatelů ze všech koutů České republiky se vydala do neznámých končin.
Expedice: Irsko (Eireann) očima Armina Crossmana
Výprava : 7 statečných irských nadšenců ( z toho 3 ryengláci - Vojta K, Zuzka V., Lucka Ch.) + 2 skvělí irští hostitelé
Fotodokumentace: Irsko od Crossmana
Způsoby cestování:
1) železnice - doprava do Prahy
2) letecky - dolet do Dublinu
3) autobusem - luxusní zájezdové autobusy, přesto některé z nich neposkytují záruku na suchou batožinu
4) stopem - společenská záležitost, při niž jsme se seznamovali s mentalitou lidí žijích v Irsku
5) jiným způsobem - ano, dá se cestovat všelijak, ovšem Guardě by se to nemuselo líbit:)
Protože tančím a hraju Irsko, jel jsem navštívit zemi zelenou.
Měl jsem možnost vidět cca 2000 km irských silnic. A krajinu kolem nich!!! Místy se zdálo, že celý ostrov je jeden národní park.
Bylo náročné překonávat takzvanou stopařskou nemoc, kdy 90% aktivního dne bylo třeba překonat určitou vzdálenost.
Hned na začátku jsme založili základní tábor u našich hostitelů Ma. a Br., rozšířili jsme si obzory a zavedlo se i kurýrování dvou členů expedice,kteří si
z domova přivezli nějaké bacily.
Byli jsme seznámeni ze základními zásadami pro stopaře.
Jedna z nich byla důležitá a tu si pamatuju ještě teď. Neříkejte v Irsku, že jste "Traveler". Zařadí si Vás totiž do skupiny "Gypsey".
A začala naše cesta. Tak tedy krátce a telegraficky budu psát (snad správně) jména míst, která jsme navštívili:
Dundalk- základní tábor a prohlídka města
Newcastle - zkusili jsme typické anglické jídlo námořníků a studentů: FISH and CHIPS, prošli se po písečné pláži, vyzkoušeli pláštěnky, začali stopování
Downpatrick - hrob a kostel sv.Patrika
Killaugh national park - /přesný název nejsem s to si zapamatovat/ první noc pod stanem v kempu po domluvě, nejhorší noc, co se týče počasí (hrozily záplavy)
Killaugh town - projížďka městem, náhodou jsme potkali starostlivou řidičku, která nás vezla do národního parku, vikingský festival
Belfast - po příjezdu jsme obdarováni 10 librami a tabulkou čokolády, tančíme "Walls of Limerick" před infocentrem,výstava 1000 families, poznávání města
Whiteabbey - po cca 4-6 km chůze podél čtyřproudovky, kde nám nezastavil nikdo, jedeme pozdě na setkání do dalšího města v přeplněném autě
Carrick-fergus - Nejstarší, nejkompletnější vikingský hrad z 11.století, neúspěch na silnici, kolem půl deváté jsme potkali "anděla", který nám pomohl se dostat do Larne
Larne - bezplatné kempování (nepřítomný hlídač, záznamník na telefonu), ráno prohlídka města
Carrick-a-Rede - provazový most, nádherné útesy, dosušování mokrých věcí, grilující němci
Giant´s Causeway - pohádkové útesy
Konec cestování po severním Irsku
Monastery Boice
New Grange
Brians fort (Kilaloe)- spíme v přírodním útvaru, který byl základem staré pevnosti, při nočním příjezdu jsme si spletli vrata a ocitli se soukromém pozemku
Ennis
Clifs of Moher - absolutně nejsilnější vítr, který jsme zažili, sem nás dovezl irský muzikant (učitel), návštěva svatého pramene
Doolin - celé město je plné ubytovacích zařízení a kempů, přesto jsme našli dobrého rybáře, který nás nechal přespat na zahradě, byla nám doporučena místní hospoda jako jedno z nejtradičnějších míst v Irsku co se týče hudby a tance, bohužel, kvůli únavě jsme to propásli, čehož jsme pak dlouho litovali
Ailwee Cave - potkali jsme hodného řidiče, který nás zavezl až na místo do Burrenu a ukázal nám cestou pár dalších věcí, přestože jel původně pouze do servisu
Balyvagen - v jeskyni všehovšudy 4 krápníci mrňousové, bez ptání nás svezli do přístavního města, výšlap na kamennou horu, sušení stanů
Galway - vezl nás člověk pracující pod univerzitou zaměřený na přírodní prostředí, noc v hostelu, sušení věcí, úspěšné hledání irského tance a hudby (tradiční), Western Hotel
Galway - dlouhá cesta za město, umělecké destinační cedule do Clifdenu, 4 hodiny bez zastavení auta
Conemara national park - zachránil nás anglicky mluvící Polák, který vezl přítele na potápění, trochu jsme bloudili, ale stálo to za to
Letterfrack - pohádkový výstup na diamantovou horu, spíme na prázdné pastvině, nesnesitelné mušky "Midgees"
Tully - "country noc" s irským tancem
Letterfrack - výlet, koupání v moři, sbírání kamenů
Letterfrack - krávy mezi stany
CITYLINK - dopravce, který změnil naše plány tím, že nám vykoupal batohy
Galway - sušení na autobusovém nádraží, odpojení od hlavní skupiny
Limerick - hledání proslulých zdí
Cork - hledání neznámého hostelu, oslava narozenin, dloooooouhý přesun za město
Mucroom - návštěva místního hřbitova, čaj o páté, který byl podávaný ve tři
Killarney - hledání místa na přespání, všichni nás odkazovali přímo do národního parku, koneckonců nikde jsme nenašli ceduli se zákazem stanování
Killarney - noc v džungli, vodopád, ross castle, národní park a krásné počasí, nemocná Zuzka (40-tky a zimnice ji odkázaly do hostelu, kde se vypotila a vrátila do formy)
Castleisland - vezl nás sportovec:průměrná rychlost 160 km/hod, 3 hodiny v hezkém počasí jsme na perfektním místě pro zastavení, zastavil nám manažer, který jel do Dublinu, ale byl velmi hodný a přátelský a tak si to vzal trochu delši objížďkou přes Tipperrary a Cashel
Cashel - hledání místa pro stan, spisovatel, který má 10 deset dnů do uzávěrky píše knihu o irské kultuře a historii, krásný západ slunce
Rock of Cashel - irská verze akropolis - jeden z nejvíce navštěvovaných hradů a hradních ruin v Irsku
Dublin - oddělení od skupiny, zvládnutí cca 140 km za pouhých 2,5 hodiny. Posledních 5 kilometru do městského centra bylo pěšmo, noc s belgičankou,nizozemkami a 2 poláky v hostelu
Dublin - rychlá prohlídka města. Autobus přijel na letiště se 45 minutami zpoždění.
Uf, tak to bylo tak trochu v kostce, kolik jsme toho stihli zvládnout. Zjistili jsme, že v Irsku jsme zažili nejhorší počasí za posledních 20-25 let, že Irové jsou ku poměru jiných národů žijících v Irsku v menšině, hospoda je místo, kde neprší, Guinness vlastně není pivo,
všichni Irové jako malí tančí, jako středoškoláci hrajou HURDLING a pak jdou pracovat. Traduje se, že každý Ir má doma svůj vlastní drum. A hlavně, jsou to velmi otevření, laskaví, upřímní a energičtí lidé.
Už teď vím, že do Irska se ještě jednou vrátím.
|