Po již tradiční irské snídani jsme se vydali na nedělní ranní vycházku do města, přestože nás počasí vybízelo k delšímu čaji či kávě. V hostelu se pár lidí vyměnilo a přibyla holandská rodinka. Při cestě směrem k Hapenny bridge nacházíme azbukou potištěný obchod. Obchod s příznačným a trochu strašidelným názvem PRAVDA (vyvedený jak jinak než v rudé barvě) nabízel kafe, pivo a samozřejmě vodku.
Původní návštěvu sestřenek s úschovou bagáže u nich doma vyměňujeme po krátké debatě za procházku do parku St. Patrick Cathedral. Někteří chtějí obětovat 5 euro a snažíme se vnutit dovnitř, ale začíná bohuslužba a tak si čekání na sestřenky krátíme houpáním v parku a posloucháním nádherné zvonkohry z katedrály. Idylka nedělního sychravého rána byla podpořena návštěvou bytu v Cork Street a popíjení čaje a kafe. Cestou si všímáme výrazného zastoupení české Octavie mezi taxikáři, ale i mezi místním obyvatelstvem. Česká automobilová značka tu má dobré jméno už od dob staré dobré 120tky.
Mimo centrum se dostáváme do St. Stephens parku do kterého jen krátce nahlížíme a slibujeme si, že se ještě vrátíme. Hned blízko vchodu nalézáme největší obchodní dům, který jsme v Dublinu navštívili - ve středu města jsme větší nenašli a hned vedle něj se pro nás irské tanečníky nachází kultovní divadlo Gaiety Theatre, který je ze všech stran opásán nápisy Riverdance. Pár foteček, lomcujeme dveři a pak se vydáváme do Grafton Street. Prší na nás mezitím irské taneční štěstí.....no, vlastně je to spíše tradiční irský vlezlý deštík.
Po obchodní ulici se dostáváme již podruhé během našeho výletu k vyvinuté košíkářce Molly. Děvčata se po chvilce přemlouvání, že když ji šáhnou na ňadra tak se opět do Dublinu vrátí, nechají fotografovat, ale brzy jsme zatlačeni dalšími turisty, kterým naši historku někdo zřejmě přeložil a derou se jí do výstřihu taktéž.
Rozhodujeme se, že utratíme poslední peníze nejen za pastvu pro naše oči (a samozřejmě přátele - tedy za dárky), ale chceme taktéž pojíst. Někteří volíme typische irische IRISH STEW - ovečku z wicklow obloženou bramborem a dalšími ingrediencemi. Zde se dostávám k již v minulém článku zmíněnému Alešovi, který - přátelé věřte - utratil díky svým střevním problémům za jídlo necelých 5 eur za bagety... I tolik lze tedy utratit za jídlo za tři dny v Dublinu. Nutno říci, že Alešek se o to více staral o fotografickou dokumentaci celé výpravy - 600 fotek jen od něj hovoří za vše - měl by dostat řád Zlaté dublinské bagety.
Odpoledne a únava neustálého cestování a představa budoucí noci nás nakonec zahnala zpátky do parku, kde jsme se oddali nejen odpočívání, ale i prohlížení dárků. Zde nás taktéž nalezl čas se odebrat pro naše uschovaná zavazadla do hostelu. Mezitím jsme stačili zjistit, že opravdu nemusíme platit všemi propagovaných 6 eur za expres autobusem s příznačným číslem 747 (Irové jsou zřejmě velcí vtipalkové) a zvolili finančně nenáročnou variantu klasickým autobusem za 2 eura.
Konec cestování jsme prožili opět v letadle společnosti Českých aerolinek a zajímavé bylo taktéž nastupování do správného rychlíku na peronu hlavního nádraží - tentokrát český vtipálek dal dva vlaky se stejnou cílovou stanicí na stejné nástupiště. Ten, do kterého jsme prvně chtěli nastupovat však nestavěl v Pardubicích, ale do Brna jel přes Havlíčkův Brod. Nás však už nic nezastavilo a tak jsme necelých sedm hodin od nástupu do letadla již zase byli v našich Pardubicích.
Pro zajímavost uvádím některé ceny:
Zpáteční letenka Dublin za 1988,- včetně všech poplatků
autobus na i z letiště 2 eura
pivo od 4.40 do 5.50 (i to české...)
Irish Stew za 13.50
dvojka vína za 5.50
hostel za cca 30 euro za noc
Alešova strava (bageta) 0.60 - 0.80
Jameson destillery prohlídka - 12.50
zážitky k nezaplacení.....