Venku je dusno stejně jako v sále. Na ruku dostáváme razítko pro doprovod poroty, tím se dostáváme i do víru všeho dění. Na parketě probíhá prostorová zkouška. V pravé poledne je pak vše odstartováno Jeffem a Medvědem. Během přehlídky jsme uctili i pamatku Karla Čecha, který vždy se staral o Stodolu jako pořadatel a zakladatel.
Taneční pořadí bylo letos vybíráno losem, některé taneční skupiny byly proto možná překvapeny, že na parket nastupovaly v jiném pořadí než na prostorovky. Hned první věci si bylo možné všimnout při pohledu do programu. Vzhledem k předchozím dvěma ročníkům opět klesl počet účastnících se tanečních skupin o tři oproti poslední Stodole. To bylo možná ovlivněno i zrušením krajských výběrových kol, jelikož na letošní Stodolu bylo možné se přihlásit přímo. Čím to může býti způsobené jsem se pak snažil vyzvědět od hlavy Stodoly Jeffa Vašáka později.
Co se týče technického zázemí, nevšiml jsem si žádného nedostatku, hudba zvučela, světla svítila a klimatizace pracovala, jak jen mohla, minutáž programu byla dodržována se švýcarskou přesností. Soubory jako Quadrila, Black and White, Calypso, Klepeto standartně ukázaly, že Stodoly, které pokaždé obdrží na přehlídce, jsou opravněně v jejich vlastnictví. Za svůj výkon se nemuseli stydět ani nováčkové z TS Colorado z Přerova, kteří si odvezli třetí místo v kategorii country klasika, což na Stodolu pro nováčka není špatný výkon. Solidně nabitým choreografiím možná chybělo jedno a tím byl hlavně prvek country. Ano, porotci stejně jako minulý rok si stýskali po klasickém country stylu (hlavně co se týče COUNTRY SHOW). Perfektní country řádění předvedla TS Rozálie, za což si zaslouženě odnesli i první místo v kategorii Country Klasika.
Z věcí, které tak člověku utkvěly v hlavě bylo experimentální clogingové vystoupení se dvěmi botami na tyči, pak spadnuté klobouky a utržené kalhoty, klouzající tanečnice a největší věkový rozdíl v rámci jedné taneční skupiny. Je možná až hodně udivující, do jaké míry jsou ovlivněni choreografové masovými medii. To se týče vsunutých reklam, parodií na nejmenované reality show, soundtracků z filmů, které nemají příliš s country žádnou spojitost (až na cloggingové boty - tím se nechci ovšem dotknout kvality tohoto vystoupení) a dalších.... Jsou opravdu masová média jediným zdrojem vtipu a humoru pro show? Tím vyvstává pravě otázka i pro samotný koncept Stodoly. Jestli je pořád ještě pro country tanečníky, nebo pro taneční experimentátory?
Porota nakonec rozhodovala spravedlivě a správně. Stodoly byly uděleny zaslouženě. Večerní taneční zábavu i pro veřejnost pak humorně vedli Medvěd, Jeff a skupina Nota Bene. V závěru večera pak i vystoupil Honza Kudláček z Klepeta. Možná letošní Stodole jenom chyběla jiskra, kterou odčerpalo úmorné dusno a horko. Je mi až možná trochu líto, že budu muset ještě navíc trochu podusit porotce svými všetečnými otázkami.
Je to těžké býti porotcem?
Jarka Vašáková: Podle toho, jak se ztotožníš s pravidly, které ti připraví pořadatel nebo stanoví samotná soutěž. Když totiž někdo chce, abys to hodnotil jinak, než to cítíš, pak je to těžké. Hlavní je, a to ze strany účastníků Stodoly, umět splnit kritéria daná pravidly a pak se můžeme vyhnout různým nepříjemnostem.
Terka Bachová: Někdy je to dokonce i zábavné, někdy opravdu těžké, ale hlavně je to hodně zodpovědné.
Eva Táborská : Hezká otázka. Lehké to není nikdy!
Čeho se nejvíce bojíte ze strany soutěžících?
Jarka Vašáková: Vyhodnocení a reakce soutěžících. Samozřejmě, že jako porotce bych měla být schopna lidem vysvětlit, proč takovéto hodnocení a nebát se toho. Správný porotce by se neměl bát ničeho.
Eva Táborská: Soutěžící mají hodně prostoru k fantazii a toho se tak trochu bojím, protože pak mají takřka neomezenou volnost a to se potom těžko rozhoduje, jestli byla splněna pravidla nebo ne.
Co Vás naopak vždycky potěší ze strany soutěžících?
Ivan Bartůněk (předseda poroty):
Když jdou do rytmu, když to jsou hezká děvčata a hlavně, když tančí country(přísedící explodují smíchem). Beru zpět, hlavně když jsou v rytmu country a baví je to.
Terka Bachová: Když to vystoupení je zatančeno s jistotou a nadšením a je jedno, jestli se jedná o clogging, irsko, country...Když mají snahu se zlepšovat a ví kam směřují a já jim k tomu mohu někdy i pomoci, to mě těší nejvíce.
Eva Táborská: Že uvidím něco, co jsem ještě neviděla.
Tancuje rádi?
Sborem: ANO!:)
Terka Bachová: Tanec je můj život.
Eva Táborská: Samozřejmě, tancuju i když sedím.
Co byste souborům všeobecně poradili?
Jarka Vašáková: Méně je někdy více, mnohdy jsou bloky zbytečně dlouhé, překombinované a nesrozumitelné, tím to vystoupení ztrácí na dynamice.
Terka Bachová: Neztrácet nadšení, i když je už všechno beznadějné, držet si šikovné tanečníky a podporovat jejich růst, nebát se také přijmout kritiku nebo radu.
Všeobecně: Umět splnit požadavky dané kategorie.
Myslíte, že se soubory poučily z minulých ročníků a soutěží?
Ivan Bartůněk (předseda poroty):
No. Minulý ročník to vypadalo už nadějně, ale letos s tím byly problémy. Uzavřít vystoupení do konkrétního tvaru, je to vše pro diváka. A navíc (přinášeny talíře s večeří), bych si přál více tatarky, v tom by se soubory měly více zlepšit a poučit(opět exploze smíchu všech přísedících).
Terka Bachová: Některé určitě ano, když je to vidět, jsem pak ráda, že si soubory berou naše rady k srdci a snaží se s tím něco dělat.
Děkuji všem porotcům, že přežily palbu mých otázek a těším se opět někdy nashledanou.
(Pozn. V mnoha aspektech byli porotci za jedno)