Slunce se něžně vplížilo na Pardubickou rovinu lemovanou Labem a lidé se líně probouzeli do víkendového odpočinku. Ne však lidé z Ryengle. Po úspěšném srazu na nádraží, jsme se vydali, tradá, směr Praha. Proti trudomyslnosti jsme s sebou vzali nudopudné nástroje jako jsou kytara, mandolina, zpěvník a dobrá nálada.
Po malých logistických potížích jsme nakonec dorazili do nejvyššího patra tanečního studia na Smíchově. Nestačili jsme se ani rozkoukat a hned jsme se dali do treninku. Překvapilo nás, že je nás na takovou malou taneční plochu velký počet Irských tanečníků. Protože jsme tanečníci houževnatí, jsme zvyklí na stísněné prostory. Po rozcvičce jsme nasadili několik nových cviků a do repertoáru přidali i další styl základního kroku. Pak začal samotný trenink. Terka si na pomoc přizvala i svou rehabilitační pomocnici. Ano, tanec nám mnohé dává, ale na zdraví si také vybírá svou daň. Proto jsme podstoupili velmi trýznivou štípací léčbu, která nás měla udržet v zdravé poloze. Následovaly figury pro částečnou víkendovou choreografii. Jakmile jsme už začínali pociťovat, že jde do tuhého, trenink se ukončil a přešlo se na čistě rehabilitační část, při které jsme se učili správně dýchat, hledali chyby v držení těla a další maličkosti, které při tancování mohou působit svízel.
Následoval večer, při kterém jsme poznávali krásy večerní Prahy a měkkost polštářů, jelikož energii, kterou jsme načerpali při rehabilitaci bylo potřeba vybít v polštářové bitvě a zpěvu.
Další den s Terkou pokračoval o trochu lépe, jelikož pár lidí se rozhodlo odjet ještě sobotní večer a taneční sál se trochu zprostornil. Po zopakování sobotní choreografie a pokusu o Irskou čtverylku se na přání většiny lidí přešlo na krátkou výuku Irského stepu. Bylo překvapivé jak všichni zúčastnění, kromě nás se s radostí rozuteklo pro pryskyřicové stepky a o pár okamžiků později se sálem a vlastně celým domem ozvývalo klapání a dupání. Byli jsme tedy krátce seznámeni s rychlými základy Irského stepu a i bez těch speciálních dřeváků to mělo něco do sebe. Po stepu následovalo další rehabilitační cvičení, dokonce s gumou a speciálními míčky. Byli jsme také vyděšeni teorií plochých nohou a tím, co nás jakožto tanečníky může ještě potkat. /p>
Vše skončilo rychle jako začalo a ani jsme se nenadáli a po obědě hned podstupovali cestu zpět. Po menších logistických obtížích ještě na Smíchově jsme se zasmáli a učili se nové písně. Naše mladé pušky byly zaslouženě pochváleny Terkou Bachovou a jejich odvážné maminky, které se nebály podstoupit nebezbečnou cestu do Prahy s námi, na ně mohly být cestou domů pyšné…
Seděli jsme ve vlaku a tiše vzpomínali na Robinův skip one two three skip one two fly over the gym, nebo jsme si vybavili rehabilitaci, kdy jsme měli nohy zabořené do písku.. Slunce nás něžně lechtalo na tváři a víkend byl za námi. Další soustředění bude s Mišem…