Můj pohled na Šiklův mlýn
05.09.2007
,
Švestka Štefan
,
28424
Hana Malcová pro Jeffa Vašáka
Pamatuji si na svůj první Americký týden. Byl to myslím druhý ročník v Šiklově mlýně a vyrazila jsem tehdy s 12letou dcerou a bráchou, který byl nadšený ještě z Léta na Vysočině v Petrkově.
Tábořili jsme ve stanech u Bobrůvky v místě dnešní indiánské vesnice, vařili na lihovém vařiči nebo si pochutnávali na pečených pstruzích v saloonu, myli se v potoce. Do městečka se přijíždělo úvozem dnešního služebního vjezdu a auto jsme zaparkovali u mlýna. Do tábora se věci přenášely na zádech. Městečko končilo hřbitůvkem a na místě dnešního amfiteátru stála dřevěná palisáda, která obklopovala pstruhárnu. Pěšky se chodilo na clogging do sokolovny v Blažkově, po skončení tancování jsme se opláchli v požární nádrži a podél hrachového pole se vraceli zpátky. Ke konci týdne jsme se učili francouzskou Quadrillu. Ze stanu jsme okukovali pana Šikla, který se projížděl na koni po protějším kopci (dnes penzion a hotel) a obhlížel městečko a tábor. Po skončení amerického týdne se s námi účastníky (asi 80 lidí) fotografoval před caffé housem. Bylo to super, protože prostředí bylo opravdu komorní. Sem tam nějaký návštěvník, jinak jen účastníci týdne. Večer klid, nanejvýš kytary u ohně.
Jsem přesvědčená, že tato spolupráce do určité doby vyhovovala oběma stranám – pořadatelům týdne i panu Šiklovi. Ale tak, jako se mění město svým vzhledem, rozsahem, programem i nabízenými možnostmi vyžití, tak se mění i lidé, kteří jej navštěvují. Staří countrysti jsou minulostí a přibývá hostů, kteří ani pořádně neví, co country obnáší.
Také jsem vyrůstala na country tancích, i když ne tak intenzivně, protože Severní Morava byla v té době mimo okraj pražského dění, a pak jsem se seznámila se squarem. Fascinuje mě clogging a irský step, už jen proto, že sama na ně nemám ( špatné kotníky a kolena). Klasické country tance a square se v podstatě odchodí a je to skvělá zábava. Line dance jsem při prvním setkání ohodnotila asi jako „probůh co je to za spartakiádu“. Ale časem jsem mu přišla na chuť. Často s kamarády jezdíme na country bály a tam existuje jeden problém – počet lidí. Country jsou společenské tance a i ve squaru k sobě potřebujete dalších sedm tanečníků. Málokdo je schopen při kapele tancovat jiné tance než Rufuse nebo zjednodušenou Virginii či Zuzanu. Callerování ze čtverylky je téměř o hlasivky. Takže v těchto případech, pokud nejste členem taneční skupiny, která má choreografii kroků našprtanou nazpaměť, nebo pokud nechcete skončit u polky, valčíku nebo nějakého šlapáku, jsou tyhle nenáviděné lajny požehnáním. A nemusí to být jen ty německé dupáky. Mistrovství v LD se pořádají v Irsku, Švédsku a v říjnu bude ve Vídni.
Do Šiklova mlýna jsem s kamarády opět začala jezdit pravidelně od roku 2003 a tančili jsme téměř všechno. V klasice se už asi nic novějšího vymyslet nedá. A jelikož jsme přece jen squaraři, trochu nám začal chybět ten „plnější“ SD. Sama z praxe vím, jak důležité je podchytit nové lidi. „Andělé“ jsou nepostradatelní. Ale jen do určité doby. Pokud andělé pořád tahají začínající tanečníky a nedostanou porci toho „svého na vzpamatování se“, zákonitě jednoho krásného dne utečou, i když calleruje Medvěd. A k jejich návratu nepostačí ani slibované chystané novinky, které byly navíc před zahájením amerického týdne tajné. Podle původního sdělení, avizovaného Medvědem začátkem roku na webu Ryengle, bylo v programovém plánu zaujmout nové lidi a snad i dokončit full basic. Naši v klubu tancují square 6 let a minimálně plus, takže představa andělů vesměs s easy basicem i o prázdninách byla pro ně děsivá. Z toho důvodu jsme si vzali klubovou aparaturu a postavili svou vlastní mainstreamovou a plusovou čtverylku. Jak je vidět, někomu jsme tím uškodili a ubrali lidi. Ti kurzisti za námi přišli ke stanu sami, protože slyšeli hudbu. Že Medvěd bude na škváře callerovat full basic a potřebují postavit dobrou čtverylku, že je jich málo. Naši bohužel museli odmítnout – neměli zaplacené kurzovné a za přistižení při výuce bez zaplacení byla vysoká pokuta. Pár tanečníků tedy uvolnilo svá místa ve čtverylce a poskytli jim možnost procvičit si to, co potřebovali. Nikoho jsme z kurzu nestahovali ani neodrazovali, aby dole netančili. Pokud tohle je pro někoho vyčuranost, pro nás je to bohužel odraz celkového stavu square dancingu v ČR = noví nemají výdrž se učit a staří nemají výdrž a chuť pořád někoho tahat při výuce. Obdivuji Medvěda, že začátečníkům umí s těmi pár figurami udělat pro ně zajímavou choreografii, je to holt profík.
U lajn jsme zůstali, protože jsme je shledali pro nás užitečnými a využitelnými. A když jsou na programu Amerického týdne, tak proč nespojit tancování s dovolenou, se setkáním s přáteli, které třeba celý rok nevidíme, a naučit se nové choreografie v nádherném prostředí Vysočiny a atmosféře městečka v údolí Bobrůvky. Pokud někdo chce tančit, ať tančí, pokud mu to nevyhovuje, ať netančí nebo jede jinam.
Ano, nechala jsem si vrátit 300,- Kč kurzovného. Nepředpokládám, Jeffe, že za to, že učíte SD a CT, platíte kurzovné. Holky z Bratislavy vrátit nechceli lebo tancovali všetko. Ale pobyt za celých 10 dní jsem hradila podle pravidel a ceníku městečka a v rámci tohoto se samozřejmě i bavila. Jestli šlapání tanečních kroků na podiu, stékání potu ze zad do bot ve žhnoucím slunci a přitom počítání a funění do mikroportu je super zábava, to ať posoudí ten, kdo dělal totéž.
Spousta lidí, kteří nikdy nic neorganizovali, kritizuje velice rádo a někdy dost nevybíravě. Já osobně ale mám už taky něco za sebou, a právě proto jsem se ozvala. Netušila jsem, Jeffe, že jsi takový odpůrce lajn. Tak přece jako organizátor máš možnost je vůbec nezařadit. Mně a ostatní zarazilo, že něco bylo potvrzeno a pak to bylo jinak. Atmosféru týdne před deseti lety zpátky nevrátíš, to městečko je dnes už někde úplně jinde – s westernem bohužel nemá nic společného bévépéčko pojíždějící po areálu, motorové čtyřkolky v lese, trabant v aréně s koňmi, boxovací automat, koncert rockové kapely Kabát na nově opatřeném zastřešeném „podiu“ (na kterém se bez pronájmu trénoval clogging), street diskotéky nebo romský foklor a hiphop na HIS festivalu.
V žádném případě neodsuzuji a neopovrhuji klasickými country tanci, to ukazují poslední tři ročníky Convention CSCTA (Val. Meziříčí, Brno a letos Ostrava), kde se podařilo zařadit do programu country tance s line dance a vyhradit jim samostatnou taneční halu – klidně nad tím mávni rukou, protože to není soutěž.
Píšeš, že Ti jde o tanečníky a festival. Víš, oni existují i jiní tanečníci než profi taneční skupiny. Pokud line dance je pro Tebe spartakiáda, pokud jej ovšem netančí jako předtančení Black and White nebo Calipso, pak v podstatě klasické country je taky jen taková spartakiáda, pokud jej jako předtančení nepředvedou Black and White nebo Calipso. A co podle Tebe tančí na soutěžích ostatní taneční skupiny? HIS festival každoročně přitáhne velké množství lidí, kteří v městě platí vstupné a utratí peníze. Ještě aby tak skupiny platily startovné, když s nimi nemáte náklady!
Profi taneční skupiny nacvičí vystoupení, které předvedou jen na určitou hudbu a na nic jiného. Je ovšem spousta klubů, jejichž členové nejezdí na soutěže a tančí opravdu jen pro zábavu. Pak se jim hodí i ty německé dupáky nebo si tancují před stanem. Vzhledem k tomu, jak jsi setřel německé tanečníky, je zajímavé, žes přijal s Caramellou pozvání na vystoupení na jejich countryfestu do Strausbergu minulý týden. Ale když je to dobře zaplacené, …..! Jsem přesvědčená, že kdyby se jim dostal do rukou Tvůj článek, asi by si pozvání rozmysleli.
Uznávám Tvé dosavadní zásluhy za rozvoj country tanců, cloggingu a squaru, ale ve své ješitnosti jsi s tou kritikou tentokrát trochu ujel. Držím palce, ať vyjde příští rok americký cloggerský týden. Třeba to vyřeší problém - countrysti, squaraři a lajnaři začnou jezdit na jinde organizované akce, takže ubudou nepohodlní lidé pro Tebou organizovanou zábavu a pan Šikl bude mít z menšího zisku určitě také radost.
Hana Malcová
|